Vánočko,
já bych byla pro ukončení. Můj pocit je, že psi to "nedokážou" zabalit sami, protože jsou prostě vázaní na ty svoje lidi (kdysi jsem četla rozhovor s ředitelem hospicu a ten říkal, že lidi to mají stejně, že často umřou ve chvíli, kdy si ta rodina odskočí pro kafe do jídelny, na záchod nebo tak - že dokud s nimi blízcí tráví čas, tak nedokážou odejít).
Pokud by byl pes čerstvě po mrtvici a byla by šance, že se to zlepší, tak bych řekla počkat, ale po dvou letech (a v sedmnácti letech psa), se nějaké zázraky už čekat nedají.

Nevrlost podle mě JE znakem nějaké bolesti nebo nepohodlí (jiný případ, ale koza s artrozou kolene je po obstřiku mnohem veselejší a hravější, a od obstřiku nikoho nepotrkala - před tím po mě vyjížděla třeba když chtěla projít první vrátkama nebo tak - teď mě nechá jít a rohama pečlivě uhýbá).

Nepohoda zvířete spolu s nulovou šancí na zlepšení, by pro mě byla důvodem k ukončení.
A přimlouvala bych se pro objednání veterináře domů. Tím bych třeba zaúkolovala tu dceru - ať najde někoho, kdo bude ochoten udělat to humánně a bez stresu.
A promluvila bych s ní na to téma "nepohoda a bezvýchodnost" - to, že je péče na vás atd., to bych do toho moc netahala - jako určitě je to taky důvod, ale přiznej si, že kdyby tam byla ta šance, že se pes zdravotně zlepší, tak by vám to nevadilo, i by se lépe organizovala péče na dobu, kdy je manžel pryč.