"protože jak lidi vidi ten muj obri kocar, zdrhaji" a nezdrhají proto, aby uvolnili místo?


"nenechaji me nastoupit tam, kde nastupovat mam" To si neumím představit - stojím ve frontě a až na mě dojde řada - třeba jako poslední - tak prostě nastoupím, ne?

"popripade uz tam jsou tri jiny kocary a dalsi spoj za 20 minut" Takovou kombinaci jsem nezažila. Nicméně i v takovym případě bych se nacpala do prostoru pro kočáry, protože v tý uličce nebudu překážet o nic míň.

"do toho na me jeci ridic, ze si mam pohnout, ja chci,aby mi vysunul plosinu, on, ze na to neni cas a bude mit zpozdeni, ja ze ten 40 kg tezkej kocar nejen nezvednu, ale nemam ho ani JAK zvednout, on na to, at mi pomuzou pasazeri, pasazeri jsou sami duchodci nebo pomahat nechteji (nedivim se), ridic vstane a se slovy: Takze vsichni vite, kvuli cemu a komu mame zpozdeni, jde s kecama vysunout plosinu...."

tak to je hnus velebnosti, ale kolikrát jsi tohle zažila? Já jezdím autobusem, kde občas nastupuje invalida na vozíku a nikdy nikdo nebrblal, ani řidič ani cestující.

"prd, vzdala jsem to a jezdim autem, na MHD nemam nervy"
Já zas nemám nervy na ježdění autem po městě.

Pravda je, že s dvojkočárem je to těžší než s jednokočárem. Mnohem hůř se hledá pomocník. Já pomáhala s dvojčaty jednou a byla to fakt dřina, naproti tomu s jinými kočáry pomáhám běžně. Pokud jde o mě, tam bych se snažila co nejvíc využívat těch nízkopodlažních spojů. A že se občas někde vyskytne blbec s kecama - no to všude.