Tak já se přidám se svou troškou do mlýna o matkách roku.
Jela jsem v hlubokým kočárem s miminem. Kvalitní kočár, pěkně odpružený. Stará tramvaj, já vzadu na plošině.
Tramvaj se rozjela. Byla to dlouhá trať, rovná, tramvaj to svištěla a děsně, ale fakt děsně sebou házela. Já seděla a držela kočár za madlo. Jenže ta tramvaj sebou házela tak, že kočár se rozhoupal ze strany na stranu i nahoru dolu a mimino mi v něm začalo lítat. Úplně vleže "vyskakovalo" do úrovně postranic.
Chtěla jsem si stoupnout, abych ho přidržela, jenže jsem sama nemohla udržet rovnováhu a neměla jsem, čeho se chytit. Dosáhla jsem dítěti akorát na nožičky, tak jsem tam k nim dala ruku, ale to pak nožičky zůstávaly dole a dítě v tom houpání začlo jít jakoby do sedu a lehu. To se mi zdálo ještě víc nebezpečné než když lítalo celé naležato.
Nakonec se mi podařilo z toho sedu vyskočit, rozkročit se, kočár zalehnout a jednou rukou se opírat o okno. KDyž jsme zastavili, byla jsem zpocená až .... A dítě si dál v klidu spalo.