Životní moudro, už dávnou neexistuje. Vývoj jde tak rychle kupředu, že by kolikrát mladší mohli učit mne (a to mám do důchodu sakra daleko).
Mojí babičce je téměř devadesát, samostnatná osoba. Ale když občas slyším ty názory , otevírá se mi kudla v kapse - už je teroie: za komunistů všichni museli do práce, dneska je to samej lempl, a proto tehdy bylo lépa.... anebo: my jsme byli skromní, vy skromní nejste... Z úcty ke stáří se snažím vyslechnout, nekomentovat a hluboce dýchat.
Moje tchyně - té bude 70let, to je kapitola sama pro sebe. Nejchytřejší na světě, okolo samej debil. Jen ona dělala vše nejlépe a proto má jako jediná pravomoc všechny poučovat: a to od kojení, přes vysazování na nočník až po přípravu k maturitě... Z úcty ke stáří mlčím, myslím si o zadeli a nervy mu rupnou opravdu jen zřídka...
Moje máma - 67let, předloni přestala pracovat. Ačkolic jsme spolu nikdy moc nevycházeli a návštěvy vždy končily hádkou, alespoň nekecá o tom, čemu nerozumí. Naučila se říkat: tohle nevim, to jsem nikdy nedělala, tomu nerozumim....
Když srovná jejich vztah k politice: moje babička k volbách nechodí posledních pár let, má radši přírodovědné dokumenty než předvolební kampaně. Politiku nesleduje, nerozumí, neřeší - ona už to doklepe pod kýmkoliv (její slova)
moje tchyně - v obci podle toho, kdo ji v minulosti nenasr***, do dalších voleb jde vyzbrojena informací od syna (mého muže), co by bylo dobré volit, popř nechá se opít rohlíkem.... pokud nestihne získat důvěryhodné informace, volby bojkotuje.
moje máma - její přítel byl do loňského roku starosta v obci, kde žijí. Přehled má. O volbách kamkoliv spolu nemluvíme. Ale volit jde pokaždé, názor se vytváří sama (soudím podle toho, že o politice se odmítá bavit)
Takže: není důchodce jako důchodce! Ale důchodce, co je v důchodu cca 10 let a více už je prostě jinde.