Obávám se, že tahle situace je podle požadavků chlapů v rodině nereálná. Bydlíme vedle domu se zvláštním režimem, dcera tam pracuje, já jsem s alzheimerem pracovala taky. Babičce bude víc poslouženo za neustálého dohledu a péče odborného personálu. Rozumím tomu, že dědeček to špatně ponese, že chce být s babičkou, prožili spolu spoustu let, neumí si to dál bez ní představit. Ale já si zase neumím představit, že by byli kdekoliv umístěni spolu, pokud on je "při smyslech" a ona alzhaimer. Doma je to zvladatelné jen v počátečních stádiích a je to obtížné, ale opravdu to později nepůjde tak, že by se staral děda a případně vy jste docházeli. Babičku neuhlídáte. Doporučuju se rychle začít shánět po nějakém umístění, protože všude jsou dlouhé pořadníky a není to hned. Tady u nás je na domov s asi 90 lůžky 600 - 800 žádostí a mnozí se ani nedočkají. Přeji hodně trpělivosti a štěstí.