Jsem "lempl" a lidi tvářící se dostatečně sebejistě do domu pustím, pokud já jdu dovnitř/ven a potkám je ve chvíli, kdy jsou dveře otevřené. Dělat "domovnici" s otázkami "kampak jdete a copak tu chcete" nebo někomu drsně zavřít dveře před nosem se mi nechce. A všechny stálé obyvatele domu neznám (i když je bytů jen 15), protože část bytů jsou malé garsonky, které majitelé pronajímají a nájemci se často střídají (a já mám ještě tu vadu, že si špatně pamatuju obličeje, takže je mi to o to trapnější, že bych zabouchla před nosem někoho, kdo mě možná už kolikrát pozdravil na schodišti, ale já si ho nepamatuju