Vynechám Cimrmanův návod a přejdu k tomu, co mě učili v dětství.
Zvoní mi telefon.
Zvednu ho a řeknu "Konzerva. Prosím." Představím se proto, aby dotyčný věděl, že a ke komu se dovolal. Prosím říkám proto, aby věděl, že teď může mluvit on.
Druhý telefonista řekne: "Tady Vopička. Volám kvůli...."


Dnes někteří lidé říkají, že se do telefonu nepředstavují, že představit se má nejdřív ten, kdo volá, tak řeknou jen "Prosím". Že nechtějí svoje jméno kdekomu vykládat. MNě to ale připadá podivné. Pominu-li, že to, že pravděpodobně to svoje jméno i s fotkami mají všude možně na internetu, tak pak se hovor odehrává takto.
Zvoní mi telefon, zvednu a řeknu:"Prosím"
"Dobrý den, tady Vopička, je to paní Konzerva?"
A já Vopičku neznám, takže teĎ začne dohadování, kdy já nebudu chtít říct, jestli jsem Konzerva, dokud mi Vopička neřekne, kdo je a on mi zas nebude chtít nic vykládat, dokud nebude vědět, že mluví s Konzervou.

Co si o tom myslíte?