libiku, ale to má každý jinak - ty ráda mluvíš s lidmi, ale třeba já nebo len a další ne.

Někdy mluvím ráda s lidmi, které dobře znám - s rodinou, s přáteli. A to osobně - tváří v tvář. Telefon není můj šálek čaje - chybí podstatná část nonverbální komunikace.

Jinak je to vždy spíše náročná buď pracovní nebo společenská situace, role, kterou potřebuji (chci) zvládnout a taky zvládnu. Ale nerada.

Mluvit s cizími lidmi po telefonu mi opravdu potěšení nečiní. Koneckonců ani osobně.

Abych zůstala jako kůl v plotě (= neměla si s kým radostně popovídat naživo), muselo by naráz zemřít asi osm až dvanáct lidí, což doufám nenastane.

Skutečně si nepřeji být kontaktována telefonem cizími lidmi, pokud to není nutné. Neznámá čísla zvedám, ale jakmile zjistím, že o rozhovor s volajícím nestojím, tak mu to sdělím a pokládám.