V práci se na telefonu samozřejmě představuji, oddělení, příjmení (nebo podle volajícího čísla jenom křestní jméno, když volá někdo "z našich"). ale na svém mobilu tedy ne. volající si pro sebe dělím do tří skupin - ta první jsou rodina a přátelé, s těmi se jenom pozdravím, jako bychom se třeba potkali někde venku. oni vědí, komu volají, já vím, kdo mi volá. ta druhá jsou telefonáty od učitelů, vychovatelů a dalších podobných - tam tedy ne vždy vím, kdo je na druhé straně, některá čísla mám uložená, jiná spíš tipnu (no, někdy se spletu), tam se samozřejmě představuji. no a potom jsou čísla úplně neznámá, ty buď nezvedám vůbec nebo jenom řeknu "prosím", protože zpravidla nejsem zvědavá, kdo je na druhé straně a upřímně nemám náladu hovor s nimi jakkoli protahovat, takže už začátku nasadím odstup. asi to působí nevychovaně, ale na druhou stranu pokud to jsou otravové, tak mi nedělá problém jim položit hovor v půli jejich věty, takže nějaká nezdvořilost v podobě nepředstavení se při zvednutí hovoru je v porovnání s tím slabý odvar. a je mi to šumák.