Já si nejsem jistá, do jaké míry by se změna matričního pohlaví jen na základě pocitu dala realizovat. Zatím to platí tak, že změna pohlaví je možná jen u transsexuálů/případně u stavů biologicky nevyhraněných (hermafroditismus, mozaicismus 46XX/46XY apod), ale tam se to často řeší už během dětství a přihlédá také k osobní identifikaci. Rozpoznat pravý transsexualismus od podobných stavů, kde se konverze neprovádí (psychózy apod.), je klíčové, aby se konverze pohlaví mohla zahájit, a taky ne vždy jednoduché. Kompletní změna včetně zevních tělesných znaků je cílem "pravých" transsexuálů a poněkud se obávám, zda představy o přepisech pohlaví "jen tak" a desítkách různých "pohlaví" nejsou jen takovým módním hoaxem šířeným sociálními sítěmi a lidmi, kteří vědí o podstatě prd
ale jsou rádi, že se mohou pohoršovat
Ona třeba konverze z ženy na muže vypadá tak, že se na podbřišku ušije kožní lalok, který má imitovat penis, všechno včetně stydkých pysků zůstává in situ. Nový "penis" není funkční, nadále se močí v sedě apod. (jsou výjimky s rekonstrukcí části močové trubice). Takže ani dotažená přeměna není dokonalá, už před přeměnou transsexuálové vypadají často nevyhraněně, nestylizují se výrazně ani k jednomu pohlaví a když už, tak k opačnému (muži rozhodně nemají plnovous, ženy jsou obvykle nakrátko). V nemocnici mají často jednolůžák (nadstandard), jinak se to řeší individuálně. Panika, že by na mne na dámském záchodu mohla vyběhnout nějaká Conchita s plnovousem, která neví roupama coby a tak je chvíli chlap a chvíli ženská, aniž by se mezitím stíhala oholit, mi připadá tedy poněkud zbytečná.