Podle mě je to tím, jak se narodíš a potom tím, jak s tím pracuješ.
Mám dvě děti, a fakt vidím, jak jedna vidí tu dopola naplněnou sklenici skoro plnou a druhá skoro prázdnou.
Doufám, že výchova s tím něco nadělá, že naučím nepozitivistické dítě mechanismy, které jí usnadní život. Je mi jí líto, protože to má v mnohém těžší a taky si ale říkám, že jí tím optimismem musím děsně lézt na nervy

Článek jsem prolítla, ale zaujalo mě to cvičení filozofů-stoiků. Já si nějak nedokážu představit, že by tahle představa ve mně nevzbudila úzkost.