libiku, mě to loni na tom hradě přepadlo ve sklepení, kam se poměrně obtížně dostávalo a bylo tam i hodně lidí, a je fakt, že mi pomohla představa, jak se tam za mnou prodírají záchranáři s nosítkami a injekcí. To jsem si řekla, že než takovou potupu, tak to radši nějak přežiju. Ale bylo to strašné, právě i kvůli dětem, prostě jsem se tam nemohla úplně složit. A přesně, když poletíme s dětmi, nesmím tam zpanikařit úplně (i když předpokládám, že letušky tam nějaké pilule mají). Ale opravdu blbé je, že se mi o tom zdá už teď, když jdu spát, nemohu usnout, strašně se mi špatně dýchá, mám pocit, že se mi rozskočí hlava, že musím křičet.... většinou mažu pro ten krizový neurol, ale za poslední týden jsem jim spotřebovala snad i více, než za poslední půlrok