Manko,

přesně tak.

Já jsem jako dítě svůj pokoj neměla nikdy, a někteří moji spolužáci taky ne - byla u nás spousta bytů 2plus 1, v tom měli někteří dvě i tři děti. Jedna moje kamarádka měla jako jedináček svůj pokoj, to jsem jí (v dobrým) záviděla, ale myslím, že nebyl o moc větší než zdejší "krcálek". Jiná kamarádka měla pokoj společně se sourozencem, neznala jsem nikoho, kdy by mělo při víc dětech každý dítě vlastní pokoj.

Dneska je to téměř norma, i tady se občas diskutuje o tom, že někdo považuje za nemyslitelný mít dva sourozence opačného pohlaví v jednom pokoji.

To samý cestování - na venkově bylo naprosto běžné, že se nikam nejezdilo, děti o prázdninách prostě jen zůstaly doma (případně z městečka jely na chalupu - barák zděděný po prarodičích někde v liščí řiti), z města se jezdilo buď na vlastní chaty nebo pod stan k moři. Spousta rodin vůbec neměla auto. Jíst v hospodě byla výjimka, nikoli pravidlo.

Přesto to nebylo obecně považováno za chudobu, byla to norma. Kdežto dneska by ten samý způsob života - který jsem tehdy nevnímala jako strádání (jako hranu strádání jsem vnímala to, že jsme s tátou měli problém koupit nové boty a nová pračka by byl asi taky problém, a ten nedostatek rezerv) byl branej jako že je dotyčnej fakt chuďas.