Mě když doma něco štve, tak řvu. Protože jsem naštvaná a tato emoce chce někam zevnitř ven. Takže řvu, a když se pěkně vyřvu, uleví se mi a je mi lépe. A aby mi bylo ještě lépe, později, v klidu, si o tom co mě štve hezky a mile promluvím. S tím, kdo mě štval. Často to pomůže a už nemusím nikdy řvát. Někdy to úplně nepomůže, tak si zase trochu zařvu, uleví se mi a je mi lépe. Ale moc často neřvu, to zase ne.
Tuhle jsem chtěla založit antigenderovou diskuzi o tom, jak ráda bych byla jenom žena. A mohla jenom mýt nádobí po svém muži. Já bych zase strašně řvala z toho, že musím mýt nádobí, opravovat sekačku, uklízet domácnost, řešit opravu auta, vařit, zajišťovat řemeslníky, prát, vyměňovat žárovku a nahazovat pojistky, mýt okna... Tak strašně ráda bych dělala jenom ty liché věci Hnusnej gender !!!!