Já se bojim války furt. Válka totiž asi bude. Někdy. Jsem odchovaná ruskými gerojskými válečnými filmy. I několika filmy o válkách atomových. Vyprávěním babičky o válce, náletech a nuceném nasazení. Častými denními i nočními přelety stíhaček na nedaleké vojenské letiště. Brannou výchovou. Nenávistí k imperialismu. Studenou válkou. Já se bála války stejně jako bubáků a vrahů pod postelí. A z toho všeho mám strach pořád. Tak na to raději nemyslím, abych se nebála.
Měření na masku se mi nelíbilo. Maska se mi nelíbila už vůbec - smrděla a gumově obepínala. Ale branné cvičení bylo fajn - šlo se do přírody, v chlebníčku buřtíček, párkrát se někam hodil granát, zalaškovalo se se spolužáky a šlo se domů. I soudružky učitelky vypadaly spokojeně. Nikdo to nijak nežral, mám ten pocit. Ale já si z celého toho temného období nějak vyselektovala pěkné zážitky. Zpátky ho však nechci, samozřejmě.