měli jsme v první a druhé třídě učiteku, kerá tím byla posedlá a detailně nám líčila např. následky bombardování, doteď mám před očima představu toho, co se mi prmítalo, když nám třeba popisovala mrtvé matky s ještě živými dtmi v náručí apod. a další výjevy



Na druhém stupni jsem měla ze cvičení CO prdel, ale to neznamená, že jsem nežila v neustálém učekávání váečného konfliktu

Do ted, kdyby mo někdo měřil fyzické reakce kfyý je první středu v měsíci zkouška sirén, by si musel myslet, že jsem snad nějakou válku musela zažít

jinak jsem se pak už brzo úspěšně traumatizovala sama a začala jsem mít hrůzu ani ne z devastace bombardováním nebo atomovým výbuchem, ale ze zla, které válka spouští a umožňuje - to jsem si v prostě brzy dopřála četbu jako Lékaři hanby a další tehdy dostupná svedectví o holocaustu a koncntračních táborech, taky Leningradské deníky - měly to být nalezené děníky , které se psaly děti v Leningradě - později , po revoluci, jsem slyšela někoho v rozhlase mluvit o tom že to bylo falsum - něvím dosud, ale spíš si i myslím, že mohly být pravé, jen je pak tak zcenzurovaly, že to de facto falsum bylo - já jsem měla v ruce asi nejaké staré vydání, protože si pamatuju, že sjem tam čerla strašné věci, i o zločinech z hladu, krádežích, snad i o kanibalismu - pak to asi přepsali tak, aby to bylo v souladu s představou sovetského občana - to vydání, co jsem četla já, jsem měla tehdy půjčené z místní knihovny v zámku, která zhořel ve stejný měsíc a rok, jako vybuchl Černobyl, jen o něco přes týfny dřív, a shořely knížky a už to tam nebylo, takkže už jsem neměla možnost to ověřit