U nás jednou proběhla situace, že mi manžel na chvilku zastavil někomu před vraty. Ten dotyčný právě přijel a začal děsně sprostě nadávat.
Bylo to divné, ale mne to nerozhodilo, jen se pána zeptala, proč je sprostý, že to není nutné, že jen zastavujeme, neparkujeme a hned mu místo uvolníme..
Kupodivu jsem měla dojem, že se tak nějak chytl za nos a dost ubral.
To hulvátství mi na chvíli až vyrazilo dech, ale potěšilo mne, že si to sice pamatuji, ale nezkazil mi den ani náladu ani na moment. Což bylo potěšující zjištění pro mne samotnou.