Já už "běhám" přes dva roky a pořád marně čekám na tu závislost Sportovala jsem tedy celý život, ale vytrvalostní běh byl pro mě vždycky to nejhorší. Teď by se mi dost hodil, považuju to za ideální aktivitu (ideální poměr čas/hodnota/cena atd.), ale pořád se musím dost nutit. Na jaře a na podzim to celkem jde, ale v zimě a v létě mám docela dost výmluv
Jinak tedy chodím na procházky s kamarádkou (cca 2x týdně) a na inline brusle s jinou kamarádkou (ovšem potom na pivo, tak nevím, jestli to nemá spíš negativní účinek pokud jdo o zdraví a hubnutí ), to zvládám mnohem "dobrovolněji" a s nadešením právě kvůli té komunikace. Ale při běhání s nikým mluvit nezvládám ani při pomalém tempu (já už tak běhám sotva rychleji než jdu), musím běhat výhradně sama ...