Kateřinko,

já bych se snažila dceři vysvětlit, že otec má takovou povahu a že pokud on sám s tím nebude chtít nic dělat, tak my s tím nic neuděláme.

Že je normální, když se člověk občas naštve, křičí apod., když ho něco hodně vytočí. Ale otec se bohužel rozčiluje tak, že to vybočuje z běžné normy.

A to byl také důvod, proč jsme se rozvedli. Už jsem nechtěla tohle snášet každý den.

Bohužel soud si nemyslí, že jeho chování je nad hranicí normálu a proto nařídil, že ona se svým otcem být musí. Až bude trošku starší, tak bude možnost to změnit, pokud by to pro ní bylo nesnesitelné.

TeĎ se s tím ale nic dělat nedá, takže musíme vymyslet způsob, co dělat, aby se jí to co nejmíň dotýkalo, když k tomu dojde. A zašla bych se poradit s psychologem.

Psycholog by měl pomoci ve 3 věcech:
1. vymyslet s ním, co má dcera dělat, když zas otec bude nepříjemný, jak jí pomoct získat odstup, aby se jí to dotýkalo, co nejméně ,
2.pomoci tobě, jak se s tím vypořádat, aby ses z toho nezbláznila, protože je jasné, že po celou dobu, co bude dcera s ním, budeš jako na trní, co se tam děje,
3. do budoucna, až bude dcera větší a budeš žádat o změnu styku, budeš mít doklad od psychologa, že tu problém je a tvoje žádost je odůvodněná zájmem dítěte.