Bouřko,

já si myslím, že sobecké by bylo nestarat se o vlastní děti. Nikoli o vnoučata.

Jakmile děti dospějí, stává se (nebo by se měla stát) z nich samostatná jednotka, která by měla vzít otěže vlastního života především do VLASTNÍCH rukou. Sobecké je požadovat po komkoli, aby to dotyčnému suploval.

To, že se prarodiče starají, je akt jejich lásky, a přitom jim to starání musí být aspoň trochu vlastní. Nikoli jejich povinnost, bez jejíhož plnění se z nich stávají sobci. A i kdyby - raději prožiju život tak, jak považuji za vhodné já, ač přitom budu označena za sobce, než ho obětovat tomu, aby mě z toho někdo náhodou nenařknul.

A to, že nebudou aktivní a soběstační na věky, lze řešit řadou různých způsobů, nemusí to být vždy osobní péče dětí ani vnoučat.

Tohle teď nemyslím na Kopřivu, ale obecně.