"Já osobně považuji za ideální, když si na své plíny předem naspořím a nebudu spoléhat na děti, které budou mít plné ruce práce s vlastní existencí (a nejspíš s plínami mých vnoučat).
Ale okolnosti života mohou být samozřejmě různé a rodina by jistě měla být soudržná a nápomocná v případě nouze."

Ropucho, ano, to vnímám podobně.

A považuji za svou povinnost se té nouzi, která by s sebou přinesla nutnost, aby mi někdo pomáhal, maximálně vyhnout, pokud to lze vlastními silami.

Samozřejmě jsou momenty, kdy to nelze, a pak je na místě ta soudržnost a pomoc, ale pokud se na to někdo spoléhá příliš a nesnaží se sám, tak to považuju za zneužívání (právě proto že i ostatní mají plné ruce práce s vlastní existencí).