Ze "žije" to, co člověk během svého života splodil, vytvoril, ovlivnil, vychoval. Prostě takový ten neživý přesah. Já už tady dávno nejsem, přesto moji potomci dál vychovávají ze svých potomků dobré lidi. Ze si moji žáci dál předávají a rozvíjejí znalosti, co jsem je naučila. Že se další generace starají o to, co jsem vytvořila. Ze si na mě lidé vzpomenou. Protože to je asi tak všechno, co tu zanechám. Tělo se rozpadne. A ten pocit, ta duše, že jsem tady přítomna, stejně usne navěky. Zůstanou jen vzpomínky v hlavách pozůstalých.