Jinak tedy moje matka měla veřejné zásnuby v 17 letech za účasti všech příbuzných, když si o 2 roky později nebyla jistá, jestli by přece jenom neměla jít na výšku do Prahy a s hodným chlapcem to trošku rozvolnit, už jí to prostě v konzervativní rodině bylo blbý a tak se vdala.

Jako vděčím tomu za život, jsem klasické dítě svatební noci (plus mínus), ale moje maminka se pocitu určenosti v dětském věku nezbavila a ovlivnilo to život všech.

I proto se nedokážu na 16 letího jinocha tvářit jako na toho, co je na věčné časy a nikdy jinak.

A pokud se k "nápadníkům" v tomto nechovám jako k potenciálním členům rodiny, tak je samozřejmě nijak nehodnotím.