Dle mého názoru by se každý měl na svou smrt zodpovědně připravovat a nedělat, že se ho to netýká. O smrti a umírání by se mělo mluvit a měla by se brát za přirozenou a poslední součást lidského života. Mělo by se brát v úvahu, že může potkat kohokoli kdykoli.
Takže sepsat veškerý svůj majetek příp.závazky, aby pozůstalí (a spolu s nimi i notáři
) měli co nejméně práce a starostí. Vytvořit finanční rezervy, aby finančně závislí pozůstalí nezůstali bez prostředků. Vyjádřit, příp.sepsat, své představy a přání ohledně svého posledního rozloučení a spočinutí.Případně sepsat závěť. Všemi těmito úkony by se předešlo spoustě starostí a nejasností. Samozřejmě by se nepředešlo všemu, ale mnoho záležitostí by bylo ošetřeno. Já to takto všechno mám, stačí sáhnout do šuflíku.
Ale lidi si hrajou na nějakou potencionální nesmrtelnost. Když jsem právě v průběhu života zjistila, jak může být pro pozůstalé všechno komplikované- což vyplývá i z této diskuze, tak jsem se zaopatřila pro případ smrti.
Udělejte to taky a nekomplikujte těm pozůstalým a notářům život a práci.
Co se týče práce notářů, nebylo zde ještě zmíněno, že častokrát vstupují do velmi složitých a rozjitřených rodinných vztahů, které musí sdílet, řešit a korigovat. Takže jim není moc co závidět. Kromě prachů samozřejmě
.