Štve mě, že jsem si u nejmladší neprosadila Leontýnu. Dala jsem pod tlakem veškerého příbuzenstva Oldřišku po sobě a bála se, že chytí po mně nebo po tchyni špatnou výslovnost, jak se jí to bude, chudince, blbě vyslovovat (jako mně). Vůbec mi pod vlivem hormonální demence nedošlo, že já ji budu volat mnohem častěji, než se ona bude představovat. Výslovnost má skvělou, u mě ke změně nedošlo, takže jí říká Oli nebo Oluško, což mě v dětství pěkně štvalo, když mi tak říkali. Starší jsou Karolina a Evelina, obě jsou spokojené, já taky