Přidat odpověď
Jitys, ty na své mamince nepoznáš, když se bojí, nepoznala bys její "smrtelnou" úzkost? Opravdu myslíš, že by ji před tebou dokázala skrýt?
Víš, normální strach je normální...ale tady je cítit ta síla...to zacyklení, fakt panika a tak...a v téhle situaci (pokud ten člověk nemá nikoho blízkého, o koho by se opřel), je myslím dobré, když někdo řekne, že je potřeba...hm, jak to říct...prostě že hodně záleží i na klidu té maminky.
Protože děti odezírají...cítí...mrňavé strašně moc, velké ale taky.
Nehledě na to, že ve stresu a úzkosti, možná fakt až v panice, člověk nic moc nevymyslí.
Přicházím do styku s takovými lidmi...a prostě v tom stažení těla a dokola točící se mysli je potřeba TO uvolnit.
A je dobré říct, že nejen pro sebe samotnou, ale i pro toho, komu chceme pomoct.
Jinak samozřejmě všechny mámy víme, že pohled na trpící dítě (hlavně to naše) je ten nejstrašnější.
A je fajn se tady vypovídat, znám to sama, ale ty rady už jsou moc protichůdné.
Lepší by bylo zvolit si jednoho člověka, který by mi do začátku pomohl...systematicky mě vyvedl nebo provedl prvním rozmotáváním klubíčka...nezávislého, bez emocí
Předchozí