Jednou mi dcera visela na noze a brečela, že nechce na jednodenní skautskou výpravu. Nepovolila jsem, jela. A po návratu nadšení, vedoucí ji chválili, že byla ze všech nejrychlejší a šikovná (byla tam nejmladší). A byla ráda, že jsem ji tam donutila jít.
Na druhou stranu starší ségra nenáviděla i jedno přespání u babičky, na táboře pořádala brečící večírky a mně se posmívali, že nemám ráda rodiče, když za nimi nebrečím. Ta si tábor teda neužila. Na další už nejela