Tuhle úchylnost praktikuji. Protože náš tábor provozoval dům dětí z našeho malého městečka, bylo vždy po kom tam malý balíček poslat, pošta je pomalá. Jednou to byly jen arašidy, jindy džus v krabičce, slané krekry, nějaké želatinové bonbony. Vždy s dopisem. Děti si už před táborem nakoupily a zabalily nějaké brambůrky a ty velké sušenky s kakaovou náplní. Všichni se furt navštěvují a navzájem vyjídají zásoby v chatkách. Je to společenská nutnost. Balíky i dopisy udělaly samozřejmě velkou radost.