Fakt si to někdo pamatuje? Dyť to patří do normálka života, ne? Do soužití, do vzájemný pomoci mezi lidma, na kterých nám záleží a kterým na nás záleží.
No ale pamatuju si jeden zážitek našeho synka, bylo mu asi 11 - táta mu slíbil, že když pojede na tábor, tak se za ním přijede podívat a vezme ho případně domů, kdyby to nezvládal (bylo to u nás rozhoupané doma a kluk taky cíťa, který od malinka prohlašoval na každé dovolené, že "doma je doma"
, i když byl s náma).
No, táta zklamal, a nejen že nepřijel, ale ani nereflektoval na jeho zprávy.
To je věc, kterou syn ještě nezapomněl...a bere to jako velkou zradu.
Tož tak...i tohle je o vztazích.