1) To si nějak nevybavuju, já dlouho neměla auto, takže jsem pro nikoho ani jezdit nikam nemohla a teď jezdí častěji spíš manžel než já.
2) Vezla jsem několik příbuzných na nebo z letiště, jeli jsme loni pro dceru, když onemocněla na soutředění (ale to tedy jel manžel), jela jsem pro manžela, když píchnul kolo nebo pro dítě, když už (na výletě s manželem) nemohlo vyjet poslední dlouhý kopec na cestě domů. Taky jsem 2x pomáhala stěhovat se kamarádce, která nemá auto ...
3) Přijela bych, kdybych mohla. Jednou volal syn, že si údajně zranil koleno, ať pro něj přijedu na trénink. Když jsem mu řekla, že přijedu, ale dřív než za hodinu to vzhledem k okolnostem (mé vzdálenosti od auta, délce cesty) nebude, tak došel k závěru, že to přeci jen asi zvládne MHD (s kolenem nakonec nebylo vůbec nic, šlo jen o akutní bolest po "prošlápnutí", která přešla bez následků)
4 a 5) Určitě pro mě jel manžel párkrát, když jsme měli sraz se spolužáky, předtím jezdil taťka (taky třeba mě vyzvedával u autobusu v 7 km vzdálené vesnici, když k nám už večer nic nejelo). Jednou mě kamarádka vezla do nemocnice, když jsem se opařila a pak dokonce mě (z vlastní iniciativy) dopravila 130 km domů k rodičům (byla jsem už dospělá, studovala na VŠ a bydlela na koleji)
6)a 7) Často mě nikdo nežádá