OT: "Kdysi mě zasáhla věta nějakého českého šlechtice: urozeného člověka nepoznám podle vzhledu, ale u stolu vždycky."

Tak to jsme pochopili každá jinak
V životě by mě nenapadlo kvůli tomu sušit a oblíkat děti od bazénu I když jsou mokrý a v plavkách, neznamená to, že se nechovají slušně, to s tím vůbec nesouvisí přece (leda by k tomu obědu přišla nějaká návštěva, pro kterou by bylo vhodné se obléct, takže asi někdo cizí, nenapadá mě naštěstí nikdo z blízkých, koho by pohoršovaly děti v plavkách).
Prostě k etiketě patří umět zvolit vhodný oděv i způsob stolování k dané příležitosti
Trvat na příboru k ešusu je asi tak stejné faux pas, jako jíst ve společnosti brambory lžící.
Vnímám etiketu jako soubor pravidel vycházejících převážně z rozumných praktických požadavků, stačí kousek zdravého rozumu, není to věc k učení nazpaměť.