Kat, úplně chápu. Mám jednu býv. spolužačku, kterou párkrát za rok potkám v MHD pracujeme blízko sebe. Vždy si vyslechnu jak se má ona, její exmanžel, její děti a její rodiče, kdo ji štve v práci a jaký mela víkend nebo dovolenou. Nikdy, opravdu nikdy se nezeptá na moji rodinu, práci. A když zacnu já, v navaznosti na její historky, tak mi rychle skočí do řeči a pokračuje v monologu.
Ač je mi to nesympatické, tak pred ni prchám do jiného vagónu, pokud rovnou nezvolím jiný spoj.
Naštěstí u většiny lidí, i kolegů je to reciproční....