Sociální zdatnost nemám prakticky žádnou. Ve společnosti větší než tři lidi se většinou vůbec neúčastním hovoru a jen se mlčky dívám. Nepokouším se to maskovat a jsem se sebou sžitá. A nějak to vůbec není na překážku mému společenskému přijetí. Jsem obecně zvaná a cítím se spíš dost vyhledávaná. Cítím se s lidmi, které mám ráda, dobře, i když naše interakce není oboustranný rozhovor, ale spíše jejich hovor s někým dalším a moje mlčenlivá neúčastnící se přítomnost. A věřím, že oni se mnou jsou rádi zpravidla také :) Moc nevěřím tomu, že nespolečenskost je obecně zásadní příčinou nedostatku mezilidských vazeb. Samozřejmě to může trochu komplikovat v těch začátcích, když člověk poznává někoho nového, ale hlubší vztahy už taková banalita přece nenarušuje :)