Záleží také na tom, kde se pohřeb odehrává - zda na vesnici nebo v Praze. Na vsi je to často estráda pro lidi, kteří se všichni znají a vědí kdo co s kým až do desátého kolena. Tak tam se musí, aby lidi nepomluvili. Navíc je to stále ještě velmi konzervativní prostředí. V Praze je každému jedno, jaký pohřeb a pro koho se dělá. Tam si ho může každý udělat dle svého. Pokud se nejedná o slavného člověka a nedorazí bulvár.
V našich rodinách, napříč spektrem, si děláme hezké malé pohřby v kruhu rodinném. Žádné senzacechtivé spoluobčany tam neočekáváme. Někdy pohřby neděláme vůbec. Vezmeme si fotky, lahev vína a rozloučíme se a zavzpomínáme i bez obřadu. Některé blízké příbuzné máme na zahradě. Rozptýleně. Takže jsme spolu pořád. Já pohřeb opravdu nechci. Malá vzpomínková sešlost lidí, kteří mě měli opravdu rádi a zajímali se o mě, když jsem žila , mi úplně postačí.