"Rose, pointa je v tom, že pokud by bylo samozřejmým nastavením, že babičku máme v úctě a na jejím životě záleží, tak by nepolykala prášky."

Libiku,

mylná je tvoje domněnka, že pokud má člověk kolem sebe lidi, kteří ho mají rádi, tak to stačí k tomu, aby chtěl být na světě.

Znala jsem starou paní. žila se svojí rodinou. Byla hodně stará, její syn a snacha byli již důchodci. žili v podstatě v ideálním soužití. Oni v baráku, ona vedle ve vejminku. Takže maximální možné soukromí, ale přitom si byli na dohled. Syn a snacha se o ní starali, nakupovali jí, vařili, pomáhali s úklidem. Paní byla jinak soběstačná, šourala se po dvorku. ale říkala, že už jí bude 90 a život jí nebaví. Že jsou na ní všichni hodní, ale že jí už prostě nic nebaví, nic nedokáže vzbudit její zájem.