Myslím,že jsme si obě prožily své, i když každá jinak. Trochu mi přijdou tvé názory moc radikální.Většina tu opravdu nehodlá "vraždit" kde koho,jen proto,že už je starý, nemocný, přítěží.. co já vím, čím. Je to téma velmi citlivé. Když se vrátím do vzpomínek, tak jsem byla vděčná za zákrok,který vyrval syna ze spárů smrti (bohužel ne nadlouho).Jen zpětně nevím,jestli to bylo dobře.Dobře pro něj.Ale fakt si nejsem jistá, pokud by možnost euthanasie byla,jestli bych byla něčeho takového schopná.Nebo jen schopná o to požádat někoho jiného.Nejspíš ne.