.... tak poté , co jsem se zasmála u vedlejší diskuze " létání business vs. economy , zpět k vážnějšímu tématu. Když nemůžu spát, tak mám chmurné myšlenky ohledně péče o seniory v našem státe resp. v naší společnosti. Kdo se postará o seniory, kteří a) nemají úspory na placenou domácí péči b) jejich děti bud´, bydlí daleko nebo mají náročnou práci a ještě školou povinné/studující děti , c) nemají bydlení vhodné pro starší lidi d) Domovy důchodců mají několikaleté pořadníky

Konkrétně Moji rodiče jsou z generace "babyboomers" narozeni po válce. Nyní sedmdesátníci. Velkou část života žili za socialismu a zřejmě je poznamenalo i mládí prožité v optimistických šedesátých letech )) Svoje zabezpečení na další roky, at´m už : finanční ( úspory), technické ( vhodný byt ), organizační ( " pro jistotu přihláška do domu s peč. službou ) neřeší. Své tenčící se úspory postupně prozážitkovávají v kurzech golfu a dovolených, protože tak si představovali důchod.....já jim to strašlivě přeji , ale co až dojdou peníze a oni budou potřebovat odbornou péči? Hlavou mi víří myšlenky a mám prostě obavy. Bohužel před deseti lety otec dostal těžkou mrtvici a mamka ( v předdůchodu) zjistila, že otcovo podnikání je zadlužené, že de facto nemají nic. S obrovskou pomocí mé sestry a mě ( v té době obě jsme měly rozestavěný dům, hypotéku a mimino .....) se podařilo stabilizovat jak zdravotní i finanční situaci rodičů. Dodnes na ten rok vzpomínám jako na rok hrůzy a vím , že nemám sílu to znovu absolvovat. Jsem o deset let starší, unavenější, vyhořelejší, máme s MM stále zodpovědnost za dvě školou povinné děti, nedala bych to znovu..... a rodiče se o takových věcech jako stáří , nemoci a peníze prostě odmítají bavit....... někdy prostě se opotím a nemohu popadnout dech...... omlouvám se, potřebovala jsem se vypovídat.