A na druhou stranu.

Před dvěma lety známá dostala mrtvici. Žije sama v domě na vsi. Z nemocnice šla domů s tím, že sotva pajdá o holi a jednu ruku nepoužívá. Děti přišly s tím, aby barák prodala a přestěhovala se do bytu, blízko jednoho z nich. Odmítla.

Rodičům jsem to líčila s tím, že je to problém, protože ona tam má topení na uhlí a velkou zahradu. A že to sama nedokáže obhospodařit. a rodiče hned, že se holt musejí postarat děti. Čímž měli na mysli, že tam mají dojíždět, topit, uklízet, sekat, apod. Já tvrdila, že pokud není schopná a nebude v budoucnu schopná dělat v baráku základní věci, tak nelze po těch dětech chtít, aby tam dojížděly a dělaly to za ní. Že by se s tím prostě měla smířit a jít do bytu. A rodiče na mě koukali jak na krkavčí dítě.