Libik, ale to přeci někdy není v lidských silách. Kdo na ni má myslet? Dcera? Co se stěhuje za mužem kvůli práci, s rodinou kvůli bydlení nebo ti rodiče, co odmítají opustit dům, který stavěli nebo jejich rodiče?

U nás bylo - bydlíme blízko města, pozemky tu byly volné, manžel práce, já práce ve městě.
Ale je tolik variant, kdy to různě z objektivních důvodů prostě není možné.

Od toho, že se později párujeme, plodíme děti, rodiče stárnou sice pomaleji, ale než vypustíme děti z hnízda, už jsme sami právě v klima pauzách (jak muži, tak ženy), vyhořelí a unavení, se sotva splacenými hypotékami, pomáháme dětem z hnízda , až po vzdálenosti, přes tvrdohlavosti rodičů, které můžeme vnímat až jako odmítání pomoci nebo naschvály..
protože někdy to tak vážně vypadá.

Ale Bůh ví, jak budeme stárnout my.