j.a.s.

chyba to rozhodně je, ale vyplývá z nastavení z minulosti i z toho, že ta naše republika je poněkud prťavá.

Když jsem já byla malá, tak jsme žili 3 generace v jednom 3+1 - nakonec 4 rodiny. Postupně se všichni rozstěhovali do vlastních obydlí.

Dneska mají všichni (včetně nás) vlastní byty nebo domy a dvěma lidem bývá 2+1 malý.
Před pár roky jsme byli v Římě, v té době už tam zase bylo bydlení tak drahé, že se generace sestěhovávaly.. Mně to přišlo normální a přesto žijeme jinak.

Takže - rodiče mají svůj dům. My také. Pokud nebudou zvládat - my budeme odmítat opustit náš dům, oni svůj. A může nastat patová situace, kdy nebude v jejich ani našich silách ufinancovat provoz dvou domů.

Ono to nějak dopadne.
Spousta lidí nemá ani vlastní byt natož dům, ale zvykem nebo obvyklé to není, protože u nás nebývalo zvykem zajišťovat se v průběhu života pro případy průšvihu natož na stáří.
Navíc, mnoho lidí nemá ani finanční možnost mít ani vlastní bydlení, natož cokoliv uspořit.

Ono vše souvisí se vším, stát je něco jako dráb, leccos odrbává a leccos prodrbal, aktuálně splácí dluhy na důchodech ročníkům co na ně roky pracovali - sociální systém se tomu říká a my, co si platíme sociální - my možná důchody mít nebudeme žádné, nebo bychom měli zemřít dříve, než dojde k čerpání. Nijak ale nepodporuje ty, co se zajistit chtějí (nebo tedy minimální úlevou).
Důchodovou reformu očekáváme od revoluce a nikdo nemá koule do ní šlápnout. Okamžitě se stane nepopulárním politikem, takže se méně bolestivě a plíživě vyprazdňují kapsy poplatníkům průběžně, kde zase na budoucí zajištění nezbývá.

Jinak vyvinutá sociální politika, ale také myšlení.