" Pokud člověk nic neřeší, nemůže požadovat, aby se o něj potomek nonstop staral, to je logické."

V reálu to pak vypadá, tak, že potomkovi je voláno několikrát týdně s žádostmi o pomoc (odvoz, nákup, vyměnit baterii, umýt okna, posekat zahradu, zprovoznit pc, "přeložit", co píšou z banky, koupit okna, ostříhat nehty, opravit plot...) a při každém odmítnutí nebo snaze tu pomoc odložit na jiný den, je hned vyčítavá nebo sebelítostivá reakce.

Ano, rozumově si odůvodním, že prostě nemůžu vždy ve všem vyhovět, ale když tohle musím absolvovat několikrát týdně a pořád dokola, tak to prostě je psychický záhul. A hlavně proto, že je mi toho rodiče líto, že nechápe, jak nereálné má požadavky a jak sám sebe trápí tím, že si myslí, že má nevděčné/líné/sobecké dítě.