Konzervo, je to tak, jak píšeš, ale musí to člověk brát tak, aby se podle svého nejlepšího svědomí postaral, a zbytek fakt házet za hlavu a připsat to na vrub senilitě..A zároveň být připravený na to, že opečovávání senioři budou po okolí trousit poznámky o nevděčných dětech, samotě, neochotě pomáhat atd., takže okolí bude na pečující zahlížet úkosem..
My jsme si toho užili vrchovatě, starali jsme se o babičku, o kterou by se bývala starala tchýně ( její dcera ) moc ráda, ale bohužel zemřela. Takže my k seniorovi uzurpujícího typu jsme měli ještě dvě děti, z toho jednomu byly dva roky - a bydleli jsme v jednom bytě..
Dělali jsme fakt co se dalo, ale například dopis na poštu jsme holt nešli hodit hned po příchodu z práce, nejdřív jsme třeba dali dětem jídlo, a tak babička v bačkorách sešla tajně před dům a ve sněhu v těch bačkorách stála a prosila kolemjdoucí, ať jí hodí dopis, aby ho její sestra měla zítra ( její sestra si nepamatovala ani jak jmenuje ona, natož že má sestru)...Prostě vyžadovala, aby se kolem ní skákalo..Měli jsme ji moc rádi, ale nešlo prostě ve všem vyhovět, takže jsme dělali jen to, co bylo fakt nutné - z našeho pohledu..