"Konzervo,
a jak víš, že by byli méně otrávení a šťastnější "jen" s dozorem a pomocí?
Navíc, v tom důchoďáku (pokud jim to mentální kapacita dovolí) můžou vzpomínat na to, co si užili; představa, jak si pod dozorem statného ošetřovatele dojatě vzpomínám na to, jak jsem šetřila korunku ke korunce, abych si ho mohla dovolit, mě teda žádným blahem zrovna nezalévá. "

Monty,

v tomhle jsi úplně mimo. Ti lidé tam s láskou nevzpomínají na to, co šťastného prožili. Protože to v nich naopak vyvolává smutek, že tohle už nebude a už je čeká jen přežívání na pokoji s dalším dědkem.

Kdyby měli peníze na výpomoc, tak by mohli zůstat ve svém. A to je to, na čem lpí. Vždyť to vyplývá i z diskuze zde. Že lpění na vlastním bytě je to, čeho se každý drží, i když je na tom blbě.

Myslím důchoĎák, kde jsou dva na pokoji, nemáš tam nic svého. Dům s pečovatelskou službou, to je něco jiného, tam je víc lidí spokojených - mají tam své věci, svůj nábytek, víc prostoru a soukromí. Ale to už chce ty peníze.