Vážný,

já si nemyslím, že by staří měli žít tak, aby se celoživotně upozaďovali a cpali mladým.

Ale souhlasím s tím, že by ta energie měla proudit víc k dětem než naopak (proto mi třeba přijde divný vyžadovat, aby někdo zahodil svou existenci a přistěhoval ke starým rodičům a opatroval je, když má třeba doma ještě malé děti).

A vůbec si myslím, že by se člověk primárně měl chovat tak, aby své potřeby zajistil pokud možno sám, a byl na někoho odkázanej až tehdy, kdy už bude opravdu bezmocnej. Nelíbí se mi myšlenka, že by se kdokoli pro kohokoli měl obětovat. (Trochu upozadit ano, ale určitě ne úplně)