Já se přiznám, že tady to "z principu" moc nechápu.

Pro mě je to JEN hračka, stejně jako třeba pistolky a meče, nepřikládám tomu žádnej zásadnější význam a myslím, že ho to ani moc nemá.

Nakoupili jsme dětem za jejich život spousty hraček, které byly z mého pohledu úplně blbé a předražené (jejich touhu po nich beru jako výsledek předvánoční masírky). Koupili jsme také pár eko-bio-výchovných hraček (jako třeba dřevěná stavebnice).

Ty vánoční vychytávky skončily zapomenuté v bedně na hračky po několika týdnech, ty výchovné tam skončily okamžitě.

Jistě že děti nemusí mít všechno, ale mám-li soudit podle sebe, tak daleko víc jsem se v mysli zaobírala něčím, co jsem mít nemohla, než něčím, co jsem mohla mít kdykoliv.

Myslím, že tím, že dítěti dopřeju tu z mého pohledu blbost, tak ho paradoxně před jejím špatným vlivem, pokud nějaký má, ochráním víc než když mu ji nedopřeju, protože když ji bude mít, tak samo brzy zjistí, že je to blbost, a tím to bude pro něj uzavřená kapitola. Kdežto když mu to z principu nedám a nechám ho po tom marně toužit, tak význam té hračky v jeho očích "naroste" mnohem víc, než by si to zasloužila.