Hele u moře byly děti letos podruhé v životě , mobil syn třeťák nemá a mít nebude v brzké době, dcera osmačka má 7let starý model po mě (navíc s prasklým diplejem.) Ale vlastní pokoj, kam se můžou zašít, nikdo jim tam neleze... to jsem já jako dítě neměla, neměl to ani manžel a já jsem to chtěla svým dětem dopřát, a když už to mají, tak bych jim to nemohla zase vzít Ten prostor byl jedním z hlavních důvodů, proč jsme prchali z paneláku na vesnici.

Moje mamka byla samoživitelka, já jsem neměla nikdy ani blbé jízdní kolo, natož třeba počítač či mobil, hadry jen poděděné a přešité, nemohla jsem jít na střední školu mimo město bydliště (protože by neutáhla internát)... toto prostě nechci, aby mé děti poznaly. Což neznamená, že je zasypu materiálníma blbostma, ale chci jim dopřát možnost jet na tábory-lyžáky, koupit třeba to sportovní vybavení jako kolo, brusle, koloběžku..., chci, aby mohly jít obě na školu podle svého uvážení a schopností, ne podle mé finanční situace.