tak sny beru jako určité "vyreagování" toho, co je za vědomou částí mysli.
Určitě je na jednu stranu dobře, že se toho mysl tímto způsobem zbavuje, protože potlačení by zas mohlo vést k jiným třeba tělesným problémům.
Nechala bych to být...ono to postupně s největší pravděpodobností samo ustane...
Brala bych to prostě jako určitý obranný a ochranný mechanismus, ne jako nepřítele.

A taky bych řekla, že to ukazuje na určitý "program" mysli...na program vyvolávající pocity selhání, viny...ne že bych to neznala sama na sobě . Odeznělo to...ale měla jsem to taky z vícero vážných důvodů, vědomě jsem to prostě určila, pojmenovala, věděla jsem, odkud to je, mysl si jela svůj kolovrátek.
Na tohle funguje velmi dobře EFTéčko...s někým, kdo to opravdu dobře umí a rozumí mechanismu, co je za tím vším.

Ale někdy stačí to jen - přijmout, že to tak je....

P.S. Od jednoho konkrétního obrovského pocitu viny mi tenkrát pomohl dr. Chvála svojí hláškou, že jsem povinována svým dětem...že v té složitosti situace je tam moje priorita a na to ostatní, až co mi zbude energie. Sejmul tenkrát ze mne obrovské břímě viny a odpovědnosti, určitě by bylo už tenkrát lepší vyřídit si to sama v sobě, ale to mi ještě zdaleka nešlo, potřebovala jsem pomoc zvenčí.
Člověk prostě může zvládnout jen to, co zvládnout jde .