Tu hlášku s chybějícím pokojem chápu, jakkoli se tento důvod může někomu zdát malicherný. Kdo svůj pokoj neměl a trpěl nedostatkem soukromí, chce jej dopřát svým dětem; kdo ho měl, cítí se mizerně, pokud svým dětem stejný komfort dopřát nemůže.
Přitom děti to mohou vnímat jinak než rodiče. Teď jsem o tom mluvila s dětmi.

Jediná šance, jak dopřát našim dětem každému samostatný pokoj, by znamenala prodat byt a přestěhovat se z Prahy někam, kde bychom pořídili pětipokojový domek do 4,5 mil. Kč, což by znamenalo buď dlouhé dojíždění, nebo naprosté přesazení. Nelíbí se jim ani jedno, takže se radši budou holky vesele mačkat v ani ne dvanáctimetrovém pokojíčku. A já, která jsem kdysi měla pokojíček sama pro sebe, si můžu oddechnout.