Lenko, snažím se o tohle u 11,5 letého syna - marně a už se tak nějak smiřuju s tím, že čtenář z něj prostě nebude, no... Odmalička jsme si četli, prohlíželi knížky, to měl vždycky rád...myslela jsem, že až se naučí číst, tak si bude chtít číst sám...ani náhodou, pořád jsme četli my, v rámci čtení do školy něco přečetl nahlas on, potichu si číst nikdy sám nechtěl...s bídou přečte něco do čtenářského deníku a i tak jsou kolem toho pořád dohady, čte nerad...je fakt, že on díky té dysfázii nemá úplně stoprocentní porozumění textu, takže je to pro něj asi celkem namáhavé, sledovat o čem čte a tudíž z toho nemá vlastně žádnou radost...sem tam otevře nějakou encyklopedii, nebo naučnou knížku, přečte pár popisků a tím to hasne...že by si vzal prostě knížku a před spaním si chvíli souvisle četl, to u něj fakt nehrozí...knihoven máme v okolí několik a chodili jsme tam hodně, vybíral si sám i s mojí pomocí, doma máme taky spoustu knížek, nabízím, co se dá, co by se třeba mohlo chytnout...nechytly se ani komiksy, prostě nic... Jenom teda paradoxně sleduju teď o prázdninách, že toho vlastně "přečetl" mnohem víc, než kdy jindy a trochu se zlepšilo to porozumění, protože už od konce školního roku hraje na mobilu nějakou hru, kde staví železnice, autobusové linky, města..., musí se různě rozhodovat, používat logiku...a hlavně, musí si ČÍST ty instrukce, co se mu tam objevují a reagovat na ně
, tráví tím teď v létě dost času, pokud nejsme zrovna někde venku... Ale prostě už jsem se tak nějak smířila s tím, že nebude knihomol, jako jsme byli my s manželem v jeho věku, že jsme trávili půl dne zahrabaní v pokoji s knížkou...