Větře,
děkuju

"Městské byty jsou zvlášť v Paříži a okolí tak nedostupné, že jsou tam lidi v bytech namačkaní jak sardinky, pokud tedy nemají zvlášť lukrativní práci, nejsou dědici starých peněz a bytů nebo nevyhráli ve sportce.
Paradoxně jsou na tom trochu líp ti chudší, kteří dostali státní byt, takže ti mají třeba pro rodinu s 1 dítětem třeba 3+1 70 m2."

Moc to porovnat nedokážu, protože my jsme sice sardinky v bytě menším než 7O metrů (když nepočítám pronajaté komory), na druhou stranu bydlíme ve vlastním, ne ve státním.

Nedávno jsem četla článek o minibytech v Japonsku a v Hongkongu a přijde mi to šílený. Pracovat do úmoru a pak se jít vyspat do kamrlíku, nebo taky spát v obleku jen tak na ulici a jít ráno zase do práce. Když takové články čtu, tak si říkám, co je pro tyto lidi smyslem života. Křeček v korporátním kolečku doufající, že si vydělá na vlastní bydlení dřív, než se uštve?